Jsou firmy, kterým se opravdu nedaří přitáhnout a udržet dobré lidi. Prostě jim to nejde. Po letech nešťastných zkušeností se obrátí na odbornou pomoc, na lovce lidí či “agentury”.
Často mají pocit, že jim ten headhunter dokáže nejen najít správného člověka, ale i vyřešit větší problém, tedy jejich zpackanou personální politiku. Že totiž ten nový člověk s sebou přivede vlastní tým, lidi, které zná, často kolegy z minulého zaměstnání. A hle, najednou máme ve firmě plno prima lidí.
Jak prosté. A jak krátkodobé. Všichni, kdo dělají přijímací pohovory, se už někdy setkali s uchazeči, kteří když hovoří o motivaci, proč dříve měnili místo, říkají “šel jsem do firmy Y, protože mě oslovil můj bývalý šéf…”.
A co je na tom špatného? No skoro nic. Je to dokonce i výhodné, protože když si vezmu člověka, který s sebou přivede tři lidi a každý z nich dostane dobrý plat (padesát? Sto tisíc? Víc?) a headhunter by chtěl za každého 3–4 platy, tak bych utratil miliony, které takhle ušetřím. A to za to stojí, ne? Jo, skoro.
Najednou máme lidi, o kterých se nám dřív ani nesnilo. Skvělé. Tedy pokud se na to díváme z krátkodobého hlediska. Když trošku poodstoupíme a pohlédneme na věc z delší perspektivy, tak se nám ale ukáže, že tohle řešení funguje dobře, když využíváme ty lidi pouze jako interim managery. Tedy jako žoldáky, kteří si s sebou přivedou své lidi a po skončení své mise zase zvednou kotvy a nechají se najmout zase někde jinde.
Jenže v případě, že si myslíme, že u nás ten nový se svým týmem bude na věky věků, tak se pleteme. On totiž tak jako tak za nějakou dobu zase půjde dál a s ním půjdou i ti, kteří s ním přišli, a dost možná i těch pár dobrých, kteří u vás pracovali už předtím. A vám nejen, že zbudou oči pro pláč, ale hlavně se vám ve vaší firemní kultuře objeví díra jako vrata. Ti lidé vám budou prostě chybět. A ten problém, o kterém jste si loni mysleli, že ho máte vyřešený, je zpátky na stole, a je mnohem větší než předtím.
Až si dám tuhle úvahu na svůj blog, tak mi tam spousta milých čtenářů napíše, že je to PR článek, že si přihřívám svoji pražáckou poradenskou polívčičku, a budou mít pravdu.
A co má být? Jestli totiž manažer uvěří tomu, že krátkodobé řešení je dlouhodobě únosné, jestli postoupí svoji nezastupitelnou jedinečnou roli tvůrce svého týmu někomu, kdo si přitáhne své kamarády (bez výběrového řízení), tak rezignuje na jeden z nejdůležitějších úkolů, které manažer má.
Stavba chrámu, stavba týmu.
Martin Vosecký