Vyhledat
  • martinvosecky

Taky vám ty testy už lezou na nervy?

Když přijde na testování kandidátů na manažerské posty, tak se headhunteři či personalisté dělí na dvě skupiny, které se mlčky tolerují, ale přitom vzájemně pochybují o své kompetenci a zdravém rozumu. První skupina testuje kandidáty pomocí psychometrických testů, ta druhá ne a mnohdy tu první podezírá ze šarlatánství.


Když se potkají na jednom projektu, tak je to jak s řemeslníky. “Které prase vám ten vodovod dělalo?” ptá se instalatér. “Testovali jste je?” ptá se poradce šéfa, když se snaží dát dohromady rozhašený tým. “Ano,” vysouká ze sebe šéf a poradce, odpůrce testů, zabručí něco ve smyslu, že není divu, že to tak dopadlo. Položí-li stejnou otázku zastánce testů a uslyší-li totožnou odpověď, tak neomylně usoudí, že byla zvolena špatná testovací baterie, tedy “které prase to tu testovalo”. Vyvstává proto otázka, jakže to s těmi testy vlastně je.


Zdá se, že je na světě příliš velká skupina lidí, kteří rádi testují, ale nevyznají se v tom, neví co si počít s výsledky. A pak je zase skupina těch, kteří se vyznají perfektně v testech, vyznají se v lidech, ale nevyznají se v rolích, které ti testovaní budou zastávat, takže to taky nenadchne. A nakonec máme skupinku zbabělců, kteří testují, aby v případě neúspěchu měli alibi.


Příklad první skupiny. Obsazovali jsme asi tucet řídících pozic v renomované mezinárodní společnosti. Byli velmi nároční, chtěli aby každý měl nejméně dvě VŠ, takže nepřekvapilo, že v IQ testech, které bůhví proč chtěli, měli finální kandidáti rozptyl IQ od 128 do 139. Pan personální ředitel si v podvečer, po dnu finálních assessmentů předvolal prvního (“seřaďte mi je podle íkvé…”). Všichni byli utahaní, vystresovaní, měli toho plné zuby, vždyť to už bylo x-té kolo výběrového řízení. Tak tam ten pan “128” sedí a očekává verdikt. Boss nechce chodit kolem horké kaše a vypálí: “Výsledky máte skvělé, ale inteligence vás zradila! Víte, že máte nejnižší IQ z celé skupiny?”


Druhá skupina je složitější, protože si nechce připustit, že skutečné hvězdy, skuteční vůdcové, jsou často zamindrákovaní sebestřední lidé, jejichž testy dopadnou samozřejmě hrozně. Zdá se, že z nějakého důvodu to normální lidé většinou nikam nedotáhnou…


Třetí skupina je síla, podívejte. Zahraniční centrála povýší chlapíka na pozici ředitele. A je to průšvih. Změnil se v tyrana, lidé utíkají, výkon firmy je ve sklepě. Testovali ho. Prosím o zprávu. Tam je napsáno, že se na tu pozici vůbec nehodil, že má jisté sklony a charakterové cosi. Naprosto nedoporučujeme. Zeptal jsem se jeho šéfa, který ho povýšil, proč, když nebyl doporučen? Odpověď mě uzemnila: “ale vždyť jsme ho testovali! Nikdo nám nemůže vyčíst že jsme něco zanedbali. A že se neosvědčil? No chybu přece může udělat každý! Ve firmě nikoho nediskriminujeme.”


Tak mě napadlo, jestli bych na něm neměl vyzkoušet svůj alkoholtester.



Martin Vosecký



Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Pracovitý idiot vám spolehlivě rozloží tým

Určitě jste se s tímto typem v práci setkali. Již v 19. století na toto nebezpečí poukázal pruský generál a teoretik von Moltke. Pracovitý idiot nemá nikterak nízké IQ, protože skutečně hloupý člověk,

Opravdu si myslíte, že vedete A-tým?

Mezi personalisty se říká, že prvotřídní manažeři si vybírají prvotřídní spolupracovníky a manažeři druhé jakosti si vybírají lidi třetích a nižších kvalit. Legenda reklamní branže David Ogilvy prý vž

Je mi padesát a nemám práci

Sněhulák musí přemýšlet o tom, co bude dělat, až se oteplí. Padesátníci nemohou sehnat práci. Firmy pláčou, že nemají kvalifikované zaměstnance a musí je dovážet ze zahraničí. Podivná doba. Když jsem