Vyhledat
  • martinvosecky

Jak si přivodit krizi vlastním přičiněním

Staré pořekadlo o tom, jak sedlák učil koně nežrat, je v časech doznívající krize až komicky aktuální: jedna firma se nedávno přestěhovala do nových, vlastních prostor. Sklady, kanceláře, stometrová recepce.


Všechno hotové — kromě laku na podlaze v recepci, za nějž požadovala odborná firma obrovské peníze. Na podlahu se tedy provizorně položil igelit a vypsalo se nové výběrové řízení, které vyhrála jejich asistentka z obchodního oddělení: prý o tom mluvila s manželem, že by podlahu přes noc natřeli za polovinu té sumy. Ředitel nabídku moudře zvážil, viděl úsporu v řádu mnoha desetitisíců a souhlasil. Firma si oddechla: “Vždyť to natře Miluška s mužem a peníze tak vlastně zůstanou doma!” Začíná dobrá historka:


Jednoho večera se do toho pustili, ráno byla hotová první vrstva, krásně zasychala a toho dne se recepce obcházela přes sklad. Večer položili na první vrstvu tu finální dvousložkovou. Ráno bylo hotovo, ještě to muselo zaschnout. Jenže ono to neschlo. Ani za den, ani za týden. Verdikt odborníka zněl: “Špatný poměr složek, nikdy to neztvrdne, musí se to odborně sejmout, podlaha přebrousit a udělat znova.”

Firma jim na to poslala nabídku, vedle níž jejich původní, už tak dost drahá nabídka vypadala jako docela laciná. Nemilou situaci zachránila opět Miluška, která se za ni cítila spoluzodpovědná — že tu epoxidovou kaši s taťkou přes noc oškrábou za zlomek ceny, než chtěla ona renomovaná firma.

Je krize a před ředitelem se objevila další nabídka, která se nedá odmítnout. Přijal ji necelých 10 dní poté, kdy všichni včetně zákazníků chodili přes sklad a krásná recepce nebyla funkční. Jestli si myslíte, že to dopadlo zase špatně, tak máte pravdu. Ani za dalších 14 dní se nepodařilo lak odstranit. Sice nebyl zatvrdlý, avšak epoxidová matlanice houževnatě vzdorovala odstranění.

Abych to zkrátil. Po měsíci pokusů zbavit se laku, chození přes sklad a ujišťování, že to zítra již určitě bude, se pan ředitel rozhodl k radikálnímu řešení. Najal již dvakrát odmítnutou firmu. Pochopitelně za cenu, o níž se mu před pár týdny ani nesnilo.


Dnes je v recepci krásná podlaha. Tu ale obdivují zákazníci jiné firmy, protože ta naše původní se mezitím musela odstěhovat kamsi daleko za Prahu, neb prý začala krize…


A tak mě napadá, kolik firem si tu krizi dokáže přivodit vlastním přispěním, a pak se vymlouvá na svět kolem sebe. Možná, že kdyby se vlastníci lépe podívali na managementy firem a udělali to, co měli udělat už dávno, tak by se ta naše škytající ekonomika vzpamatovávala rychleji.


Martin Vosecký



Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Pracovitý idiot vám spolehlivě rozloží tým

Určitě jste se s tímto typem v práci setkali. Již v 19. století na toto nebezpečí poukázal pruský generál a teoretik von Moltke. Pracovitý idiot nemá nikterak nízké IQ, protože skutečně hloupý člověk,

Opravdu si myslíte, že vedete A-tým?

Mezi personalisty se říká, že prvotřídní manažeři si vybírají prvotřídní spolupracovníky a manažeři druhé jakosti si vybírají lidi třetích a nižších kvalit. Legenda reklamní branže David Ogilvy prý vž

Je mi padesát a nemám práci

Sněhulák musí přemýšlet o tom, co bude dělat, až se oteplí. Padesátníci nemohou sehnat práci. Firmy pláčou, že nemají kvalifikované zaměstnance a musí je dovážet ze zahraničí. Podivná doba. Když jsem