Když přijde na testování kandidátů na manažerské posty, tak se headhunteři či personalisté dělí na dvě skupiny, které se mlčky tolerují, ale přitom vzájemně pochybují o své kompetenci a zdravém rozumu. První skupina testuje kandidáty pomocí psychometrických testů, ta druhá ne a mnohdy tu první podezírá ze šarlatánství.
Když se potkají na jednom projektu, tak je to jak s řemeslníky. “Které prase vám ten vodovod dělalo?” ptá se instalatér. “Testovali jste je?” ptá se poradce šéfa, když se snaží dát dohromady rozhašený tým. “Ano,” vysouká ze sebe šéf a poradce, odpůrce testů, zabručí něco ve smyslu, že není divu, že to tak dopadlo. Položí-li stejnou otázku zastánce testů a uslyší-li totožnou odpověď, tak neomylně usoudí, že byla zvolena špatná testovací baterie, tedy “které prase to tu testovalo”. Vyvstává proto otázka, jakže to s těmi testy vlastně je.
Zdá se, že je na světě příliš velká skupina lidí, kteří rádi testují, ale nevyznají se v tom, neví co si počít s výsledky. A pak je zase skupina těch, kteří se vyznají perfektně v testech, vyznají se v lidech, ale nevyznají se v rolích, které ti testovaní budou zastávat, takže to taky nenadchne. A nakonec máme skupinku zbabělců, kteří testují, aby v případě neúspěchu měli alibi.
Příklad první skupiny. Obsazovali jsme asi tucet řídících pozic v renomované mezinárodní společnosti. Byli velmi nároční, chtěli aby každý měl nejméně dvě VŠ, takže nepřekvapilo, že v IQ testech, které bůhví proč chtěli, měli finální kandidáti rozptyl IQ od 128 do 139. Pan personální ředitel si v podvečer, po dnu finálních assessmentů předvolal prvního (“seřaďte mi je podle íkvé…”). Všichni byli utahaní, vystresovaní, měli toho plné zuby, vždyť to už bylo x-té kolo výběrového řízení. Tak tam ten pan “128” sedí a očekává verdikt. Boss nechce chodit kolem horké kaše a vypálí: “Výsledky máte skvělé, ale inteligence vás zradila! Víte, že máte nejnižší IQ z celé skupiny?”
Druhá skupina je složitější, protože si nechce připustit, že skutečné hvězdy, skuteční vůdcové, jsou často zamindrákovaní sebestřední lidé, jejichž testy dopadnou samozřejmě hrozně. Zdá se, že z nějakého důvodu to normální lidé většinou nikam nedotáhnou…
Třetí skupina je síla, podívejte. Zahraniční centrála povýší chlapíka na pozici ředitele. A je to průšvih. Změnil se v tyrana, lidé utíkají, výkon firmy je ve sklepě. Testovali ho. Prosím o zprávu. Tam je napsáno, že se na tu pozici vůbec nehodil, že má jisté sklony a charakterové cosi. Naprosto nedoporučujeme. Zeptal jsem se jeho šéfa, který ho povýšil, proč, když nebyl doporučen? Odpověď mě uzemnila: “ale vždyť jsme ho testovali! Nikdo nám nemůže vyčíst že jsme něco zanedbali. A že se neosvědčil? No chybu přece může udělat každý! Ve firmě nikoho nediskriminujeme.”
Tak mě napadlo, jestli bych na něm neměl vyzkoušet svůj alkoholtester.
Martin Vosecký